Vzpomínky na Indii – Adžanta

První část článku si můžete přečíst zde.

Dorazili jsme do jeskynních chrámů Adžanta mezi prvními. Můj řidič měl bílé auto a na parkovišti byla auta snad jen tři a jeden autobus. Řidič se se mnou rozloučil, že se uvidíme, až si všechno prohlédnu. Soustředěně jsem se na něj zadívala, abych si dobře zapamatovala jeho obličej. Ten, kdo mě zná, ví, že to byl trochu marný pokus.

Vyrazila jsem na zastávku autobusu, který mě měl vyvézt ke komplexu. Dostat se tam nebylo jednoduché. Jediná cesta vedla přes davy prodávajících, kteří v tu chvíli byli ve velké převaze. Ze zkušenosti z asijských zemí vím, že se vám každý snaží prodat vše co má a nejsou moc nadšeni, když nekupujete. Jednou mě paní v Bangkoku poplácávala deštníkem po zádech, když jsem zdvořile odmítla.

Tady to bylo podobné, čekají tam různí průvodci a chtějí vám prodat své služby. Někteří vás budou po areálu vodit, sice vám k historii nic neřeknou, ale budou vám nosit vaše boty, protože do jeskynních prostor se zouváte, budou dávat pozor, aby se vám boty neztratily a abyste viděli všechny jeskyně.

Lidé u stánků se vám představují jménem a chtějí vědět i vaše jméno a hned se ujistí o tom, že po cestě zpátky se rozhodně zastavíte v jejich krámku. Mají dobrou paměť, takže si můžete být jistí, že se vaše jméno pak bude ozývat ze všech stran. Nechcete utrácet a zdvořile odmítáte? To moc nezabírá, obrnit se trpělivostí, je jediná možnost. Nebo doporučuji nedívat se lidem do očí a svižně projít přes krámky. Člověk to musí brát prostě tak, že je to normální.

Jsem snědá hnědooká černovláska, a tak si před odjezdem ze mě kamarádi dělali legraci, že si namaluju tečku mezi oči a krásně zapadnu.

Jestli si chcete připadat jako celebrita, jeďte do Indie. Hned vám to vysvětlím.

Dostala jsem se přes stánky ke starodávnému autobusu, a u něj čekala skupinka Indů. Zařadila jsem se do fronty. Postupně se na mě otáčelo více a více lidí a prohlíželi si mě. Musela jsem být v jejich očích hodně exotická. A pak to začalo, přiskočil jeden pán, že by chtěl se mnou selfie, další paní a najednou celá skupinka byla u mě. Všichni byli moc milí, usměvaví, veselí a chtěli se fotit a fotit. Zachránil mě až řidič, když zavelel k odjezdu. I tak v autobuse ještě někdo přišel pro fotku.

Konečně jsem dorazila ke komplexu a byla jsem moc ráda, že jsem mezi prvními. Průvodce mi doporučil začít prohlídku v opačném pořadí, a byl to moc dobrý nápad. Byla jsem v jeskynních chrámech úplně sama. Bylo tam krásné ticho. Neodolala jsem a sem tam jsem si dala jogínské Om. Krásně to v chrámech znělo. Dýchl na mě klid. Dokázala jsem si představit, že tu medituji. Bylo to magické místo.

Byl to krásný pocit vstoupit do míst, co si pamatují lidskou přítomnost tak dlouho. 

Adžanta

je komplex 29 chrámů a klášterních příbytků vytesaných do skal do tvaru podkovy. Nejstarší se datují do 2.-1. stol. př. n. l., kdy byl budhismus po celé Indii v plném rozkvětu. Nejmladší jsou pak z 5.-6. stol. n. l. Jde o budhistický komplex, a tak v každé jeskyni najdete sochu Buddhy. Jeskyně byly vytesány lidskýma rukama mnichů, přišlo mi to neuvěřitelné. Na dlouhá staletí byly opuštěny, až byly opět objeveny v 19.stol. britským vojákem Johnem Smithem.

Adžanta se stala známá především díky zachovalým malbám. V některých jeskyních najdete malby zobrazující život Indie, Buddhy a budhistických legend. Pomalovány jsou nejen stěny, ale i stropy a sloupy. V jiných jeskyních malby chybí, ale mají bohatou plastickou výzdobu. Jsou zde časté mandaly, ornamenty lotosů a bohyně rozkvětu Harith s dítětem. Známý je také ležící Buddha.

Prostory jsou poměrně tmavé bez výrazného osvětlení, chrání se tak malby, aby nebyly poškozeny umělým světlem. A tak je dobré mít s sebou baterku, abyste si mohly vše krásně prohlédnout, nebo si alespoň dostatečně nabijte mobil, ať si sem tam můžete posvítit.

Chvíli to trvá, než si všechny jeskyně prohlédnete a užijete si magickou atmosféru. V průběhu dne turistů přibývalo a v posledních jeskyních už jsem neměla šanci být sama.

Když jsem si všechno hezky prohlédla cestou na parkoviště jsem zavítala do některých obchůdků a něco malého si koupila. Osvědčilo se mi rozdělit si peníze na různá místa v peněžence, aby nebyly všechny vidět najednou. Protože když platíte, neustále vám někdo kouká pod ruku, zda nemůžete náhodou utratit ještě něco navíc.

I když nás turistů bylo u stánků mnohem více, i tak nebylo lehké dostat se zpět na parkoviště. Když jsem tam konečně dorazila začala jsem se smát. Bylo tam neuvěřitelně hodně bílých aut. Takže jsem neměla nejmenší šanci najít naše auto. Řidiči posedávali všude na zídkách a mě připadali všichni tak stejní. Zůstala jsem stát, kde jsem byla a čekala jsem, jestli se ke mně nebude někdo hlásit. Pak jsem zpozorovala, že řidiči si mezi sebou něco říkají a jeden pán se zvedl a utíkal někam na druhý konec parkoviště. Za pár minut dorazil můj řidič. Tedy doufala jsem, že je to můj řidič.

Celý den jsem byla jen na sušenkách a vodě. Měla jsem veliký hlad. Padala na mě únava z cestování a časového posunu. Můj řidič chtěl párkrát zastavil u malých stánků, abych si dala něco k jídlu, ale já jsem si říkala, že radši vydržím do města. Byl to první den a já jsem nechtěla, aby na mě střevní potíže, které se vám v Indii prostě asi nevyhnou, dopadly tak brzy.

Na ulici bylo opět rušno. Zaujali mě pomalované a ozdobené nákladní auta. Chtěla jsem si jich pár z blízka vyfotit, ale jezdili tak rychle, že se nedala pořídit hezká fotka. Nakonec jsme objevili jeden zaparkovaný a tak mi řidič zastavil přímo před ním.

Když jsme dorazili do hotelu, byla už tma. Naštěstí tam měli výbornou restauraci, a tak jsem si dala úžasné indické jídlo. Únava na mě padla ještě víc. Sice nebyl ten správný čas na spaní, ale já už jsem to nemohla vydržet. Napsala jsem pár whatsupovek, zatáhla závěsy a tvrdě jsem usnula.

Pokračování příště 🙂

 

Hana Bartošová
„Věnuji se léčení zvukem (sound healing) a řadu let provázím jógou. Pomáhám lidem objevit jejich osobní sílu a pomocí terapeutických nástrojů obnovit vnitřní rovnováhu a sebeléčebný proces. Ukáži Vám, cestu k Vaší józe a nastolení vnitřního klidu.“ Můj příběh si přečtěte zde
Komentáře