Úlet?

Ráda vzpomínám na jeden úžasný úlet. Někdy si člověk věci hodně plánuje a je to tak v pořádku.

A někdy je prostě fajn dělat věci spontánně. Užívat si teď a tady.

Byla jsem sama, bez přítele a měla jsem v hlavě velmi jasno.

Takový seznam, co by měl můj potencionální partner mít. Víte jak, čím je člověk starší, tím více věcí na takový seznam dokáže napsat 🙂

Jednou mě jeden kluk doslova přemluvil na kávu, nebo vlastně v mém případě na čaj. Měl ale jedno velké mínus, měl děti. Jedno menší, druhé už odrostlé. Já vím, teď se někdo z vás ozve ostrou kritikou. Zadržte! Každý máme jiné zkušenosti a já jsem prostě nechtěla opakovat minulost.

Byl a je to sympoš, tak jsem souhlasila. Třeba se alespoň zasmějeme, říkala jsem si. Byl to hezký a dlouhý večer plný srandy. Začali jsme si hodně psát. Humor a upřímnost na všechny způsoby nám šly prostě skvěle.

Cesta do Států

Znali jsme se jen pár týdnů, když měl se synem odletět na plánovanou cestu do Států. Den před odjezdem jsme se rozloučili, ale jen pár minut po tom, co odjel, mi přišla zpráva, že se mu bude stýskat a jestli bych nechtěla zítra letět s ním. První, co mi proběhlo hlavou bylo, že se mu asi bude opravdu stýskat.

A v zápětí jsem si říkala, že kdybych jela, tak by to byl vážně skvělej úlet!!!

Napsal mi, že to myslí vážně. Že už koukal i na letenky a dají se koupit na stejný let a že mi část zaplatí. Byla jsem vážně překvapená. Proběhlo pár whatsupovek na téma, jak to vezme jeho syn a že moje ESTA už není platná.

Začala jsem s novu žádostí o ESTU. Tak trochu jsem doufala, že to zabere víc času, a já se budu moci rozmyslet.

Uvnitř celé moje já křičelo: „Jeď! Jeď!" Můj rozum nad tím zůstával stát.

A navíc jsem věděla, že chtějí jet i do New Yorku, kde ve stejnou dobu budou moje dvě kamarádky. No prostě ideální! Dala jsem rozumu trochu prostoru, jsem přeci jen realistka.

„Co se asi tak přinejhorším může stát?" říkala jsem si. „Jsem zběhlá cestovatelka, tak se když tak trhnu a pojedu po své ose." Uvnitř jsem věděla, že mám jasno. 

 

Schváleno

Trvalo to pár minut a přišlo potvrzení. ESTA schválena. V tu chvíli jsem věděla, že přišel čas na moje vyjádření.

„Ano, JEDUUUU!!!“

Uvnitř jsem cítila obrovské vzrušení. Rychle se koupily letenky. Naplánovala jsem, co a jak s prací, vždyť druhý den ráno v 10 už letím! Byl to úžasnej pocit.

Po pár hodinách se ale dostavil opět rozum: „Není to vážně až moc velkej úlet? Neukvapila jsi se? Ehm, co to děláš? Jsi blázen? S cizím pánem a teenagerem vyjet tak daleko?" Pocity se prostě střídaly celý den.

Odletěli jsme. Nic jsem neřešila, nic jsem neočekávala, nic jsem neplánovala, jen se vidět i s holkama.

Po všem tom vzrušení se dostavil pocit naprostého vnitřního klidu. Pocit, že vše je tak, jak má být.

A bylo to báječné. Dali jsme to všichni tři na pohodu. V životě by mě nenapadlo, že by to tak mohlo být.

Vděčnost

Byla jsem moc ráda, že to všechno přišlo. Že mi to ten kluk navrhl. Že jsem neměla moc času nad tím vším přemýšlet. Že jsem skočila po hlavě a že jsme se setkaly s kamarádkami.

Za všechny ty krásné chvíle jsem vděčná. Nic z toho bych nezažila, kdybych se striktně držela svého seznamu nároků na mého budoucího partnera. Nic z toho by se nestalo, kdybych nešla tam, kam mě to táhlo. 

 

A kam se poděl všechen strach?

Vlastně ani nevím. Vnitřní touha byla prostě silnější.

Byl v ní i jistý pocit vnitřní vyrovnanosti. Stála jsem sama za sebou. Dovolila jsem si dělat to, co cítím, že je právě teď správné, i když jsem tomu všemu moc nerozuměla.

Neplánované věci jsou krásné. Tak nějak se nám zbystří smysly. Člověk se více napojí sám na sebe, více vnímá přítomný okamžik, více vše prožívá.

Tím, že neočekáváme a neplánujeme, bereme věci takové, jaké právě jsou. Nepřichází zklamání, které nás pak vnitřně rozrušuje. Naopak je to vděčnost, co cítíme. Vděčnost za všechno krásné, co se právě teď nabízí. 

Jak to máte vy? Ulítáváte? Následujete svůj vnitřní hlas? Jste vnitřně vyrovnaní? Své postřehy můžete sdílet i v FB skupině @naklidnevlne.

Držím nám všem palce, ať je těch krásných úletů co nejvíce! 🙂

Hana Bartošová
„Miluji léčení zvukem (sound healing) a řadu let provázím jógou. Pomáhám lidem objevit jejich osobní sílu a pomocí terapeutických nástrojů obnovit vnitřní rovnováhu a sebeléčebný proces. Ukáži Vám, cestu k Vaší józe a nastolení vnitřního klidu.“ Můj příběh si přečtěte zde
Komentáře