Reagujete vědomě?

Dostáváte se často do situací, kdy máte pocit, že neustále někomu něco vysvětlujete? Že se musíte obhajovat? Nebo se neustále někoho zastáváte? A tak vysvětlujete, obhajujete, reagujete na různé podněty kolem vás a cítíte se při tom vyčerpaní? Možná, že vyčerpání se dostaví až o pár hodin nebo dní později?

Nedopusť, aby chování jiných ničilo tvůj vnitřní mír. 

Dalajláma 

Pracovala jsem dlouhou dobu v cestovním ruchu, kde jsem se naučila hýčkat klienty jako v bavlnce a postarat se o to, aby vše klaplo na jedničku, nejlépe s hvězdičkou. Spokojený klient byl pro mě cíl. Předvídala jsem možné problémy a všímala si detailů, aby vše bylo perfektní.

Když se to ale přenese do každodenního života, není to vždycky jednoduché. Kdykoliv vstoupím do hotelu všímám si detailů. Sednu si do restaurace a pozoruji, jak to dnes obsluze jde. Ty roky se prostě nedají jen tak vymazat. V některých oblastech se mi mé „pracovní postižení“ podařilo zjemnit. Někde je potřeba ještě zapracovat.

Stávalo se mi také, že jsem měla potřebu se obhajovat, anebo bránit ostatní, protože mě některé činy lidí opravdu rozčilovali. Mívala jsem také potřebu vysvětlit svůj pohled na danou věc, ale někdy jsem si potom uvědomila, že by bylo lepší mlčet. Moje reakce se odehrávaly někdy jen v hlavě a spustily nekonečný kolotoč přemýšlení.

Některé reakce se v nás zakódovaly. Stačí když se spustí daná situace a my podle naučeného schématu reagujeme.

Naše reakce jsou již předvídatelné, a my si to nemusíme ani uvědomovat. Anebo o tom víme, ale co s tím? A proč to vlastně měnit?

Důležité je, jak se v takových situacích cítíme. Pokud nás to vyčerpává, znamená to, že investujeme svoji energii do něčeho, co není v souladu s námi, s naší cestou nebo cílem. Víří se nám myšlenky, pocity a ztrácíme vnitřní klid.

Pokud jsme klidní, dáváme si možnost volby, jak na danou situaci reagovat.

Reagujeme vlastně neustále. Někdy se reakce odehrávají v naší hlavě. Může se zdát, že když si budeme něco jen myslet, tak to přeci nikdo neuvidí. Ale naše myšlenky mají svou energii, která se šíří spolu s tím, co děláme a říkáme. Určitě to znáte sami, vejdete do místnosti plné neznámých lidí a vycítíte jaká je atmosféra. Nebo poznáte, když vám někdo neříká pravdu.

Jindy reagujeme tělem. Někdo má to smůlu nebo štěstí, že je na něm všechno vidět. Může se to promítnout do našeho obličeje, pohledu, postoje. Začneme používat hodně ruce. Často se prozradíme i hlasem. Používáme rozkazovací způsob. Někdo při tom vykulí oči, zčervená nebo se začne více potit. Každý máme své vlastní reakce, které značí, že vůbec nejsme v klidu.

V průběhu dne máme hodně příležitostí reagovat na nejrůznější situace. Hned ráno otevřeme oči a podle pocitu, jak jsme se vyspali, se buď rozhodneme cítit naštvaně, že to za moc nestálo a můžeme si v hlavě vytvářet scénáře, že celý den nebude stát za nic. Anebo se místo toho příjemně naladíme a nedovolíme si rozpoutat negativní myšlenkové pochody.

Mlčení je někdy tou nejlepší odpovědí.

Dalajláma

Na cestě do práce si chcete koupit snídani a paní prodavačka na vás není zrovna milá. A co uděláte? Budete ji vysvětlovat, že takto by se k zákazníkům chovat neměla? Utrousíte nehezkou poznámku na její adresu? Radši odejdete a budete si myslet svoje? Přejdete vše humorem? Možností, jak zareagovat je spousta.

Dostanete se do práce a na programu dne je porada a vy musíte přednést návrh, a víte, že v týmu je kolega, který vám hází neustále klacky pod nohy? Anebo dokonce váš nadřízený je ten, který nesdílí váš názor? Nebo máte v kolektivu kolegu, který vám bere vaše nápady a prezentuje je jako své? Co uděláte? Jak na to všechno zareagujete v daný moment? A jak se v práci cítíte? Trápí vás to i doma?

Naše reakce v partnerském vztahu jsou také důležité. K partnerovi chováme city, a tak se někdy stane, že místo poklidné konverzace se vše vymkne kontrole a vy pak oba nechápete jak to, že jste to zase nezvládli.

Zkuste jiný přístup, dejte si možnost rozhodnout se na co a jak budete reagovat. 

Prostě, než otevřete pusu, nebo se necháte unést neklidnými pocity, zastavte se a zamyslete se, co má smysl a co je v souladu s vámi. Určitě také znáte radu, počítej do desíti. Já vím, lehce se to řekne, v praxi je to vždycky těžší provést. Většinou si to člověk uvědomí, až když je po všem.

Dám vám pár tipů jak na to, abyste zkusili jiný přístup. Posílíte si tak váš vnitřní klid, a to stojí za to.

  • 1
    Napište si seznam vašich reakcí

Sepište si seznam vašich reakcí, při/po kterých se cítíte vyčerpaní a které se často opakují. Jestli vás nic nenapadá, dejte si čas a pozorujte, zda vám některé vaše reakce v průběhu dne jsou nepříjemné. Možná budete překvapeni tím, co objevíte. Všímejte si i pocitů typu záškodnické radosti. Například když váš kolega něco pokazí, nedá vám to, abyste zase neutrousili poznámku, že mu pořád něco nejde.

  • 2
    Vyberte si nejjednodušší položku z vašeho seznamu

Je to ta, u které cítíte, že není tak složitá, abyste na ní zapracovali a není tolik zatížena vašimi pocity. Nesnažte se hned zezačátku měnit složité reakce vůči partnerovi, i když víte, že by to bylo třeba. Ve vztahu jsou emoce, a tak je lepší se na danou změnu připravit tréningem na lehčích situacích.

Zkuste pracovat na reakcích vůči osobám, ke kterým nemáte blízký vztah a nejste k nim citově vázáni. Například zmíněná paní prodavačka. Když se příště bude chovat způsobem, který není úplně v souladu se rčením náš zákazník náš pán, dejte si chvíli a promyslete si, jestli vám stojí za to se například rozčilovat.

Nebo si ze seznamu vyberte něco, co se vztahuje přímo k vám. Například víte, že když prší, často vás to podráždí a reagujete tak, že nemáte dobrou náladu. Anebo když jedete autem často nadáváte i když vás dotyčný neslyší. Vyberte si to, co je pro vás nejlehčí.

  • 3
    Nastavte správný záměr vašich nových reakcí

To je velmi důležitá část. Pokud budete chtít změnu pro to, abyste se někomu více zalíbili, nebo aby někdo začal dělat věci podle vašeho, tak to moc fungovat nebude. Neočekávejte vděk nebo cokoli jiného od ostatních lidí. Jednejte srdcem, s lehkostí a radostí. Důležitý je váš vnitřní klid.

  • 4
    Přehrávejte si v hlavě vaše reakce

Přehrávejte si v hlavě, nebo i nahlas, jak byste chtěli reagovat. Hrajte si s formulací tak, aby s vámi co nejvíce rezonovala a zároveň vás udržovala v klidu. Jestli nevíte jak na to, představte si, co byste v dané situaci rádi slyšeli vy, kdybyste byli na druhé straně.

  • 5
    Dovolte si hned nereagovat

Dovolte si možnost, že nemusíte hned na všechno reagovat a vše komentovat. Lidé nás hodnotí a soudí skrze své vlastní brýle. Porovnávají vše se svými zkušenostmi, pocity a s tím, co by dělali sami. Myslím, že jen málo nám blízkých lidí se dokáže opravdu vcítit do naší situace a pochopit, co je důležité pro nás. Ale my to víme, a to je důležité.

Zrovna tak, jako vy máte nárok na svůj vlastní názor, mají ho i ostatní, i když se vám jejich názor vůbec nemusí líbit.

A tak se na lidi za jejich poznámky nezlobte. Neberte si je osobně, protože s vámi opravdu nemají nic společného. Místo obhajování a dlouhosáhlého vysvětlování, které možná nikoho ani nezajímá, prostě nereagujte. Přejděte to. Ale opravdu. Tedy, že si v sobě nebudete nosit nepříjemný pocit nebo ukřivděnost.

Určitě také znáte rčení mlčeti zlato. Anebo kdysi někdo řekl, že se tak dlouho učil správně mluvit, až pochopil, že je lepší mlčet. 🙂

Pamatuji si, jak jsem pochopila, že si opravdu nemohu nic brát osobně. Pracovala jsem v práci, kde mi neustále zvonil telefon a neustále jsem řešila problémy zákazníků. Byla jsem v drogerii a nakupovala. V tom opět zazvonil telefon a zase nějaký problém. Celá situace byla složitá. Když jsem pokládala nákup na pás u kasy tak jsem zrovna dotelefonovala. Neměla jsem dobrou náladu a v hlavě se mi honily dopady problému.

Buďte laskaví, vždy když je to možné. Vždy je to možné…

Dalajláma

Paní na kase byla milá, ale já jsem odpovídala nepřítomně, s vážným tónem ani její úsměv jsem neopětovala. Všimla jsem si, že i její nálada trošku poklesla. Tak jsem se snažila na závěr alespoň trošku usmát. Nevím, co si paní myslela, doufám, že si to nevzala osobně. Kolikrát se mi stalo, že lidé se chovali podobně ke mně a já nevěděla proč. Podvědomě si některé takové situace vztáhneme na sebe, ale oni s námi nemají vůbec nic společného. Já jsem opravdu nic proti paní prodavačce neměla.

Zkuste si jeden den, kdy se stanete pozorovatelem. Nechte věci ať se dějí kolem vás a vy tomu buďte jen přítomni. Nekomentujte, neviřte pocity a myšlenky, jen pozorujte. Je to osvěžující, osvobozující a někdy i těžké.

  • 6
    Nebuďte na sebe přísní

Nebuďte na sebe přísní, když se vám hned všechno nebude dařit na první pokus. Vzpomeňte si na jiné dovednosti, které již máte, a jak jste je získávali. Dejte si prostor, berte vše hravě a s lehkostí. Nejsme žádné super bytosti, ale lidé a mýlit se je lidské.

  • 7
    Využijte konstruktivní myšlení

Vezměte si na pomoc konstruktivní myšlení a jednání. Doporučuji především v pracovním prostředí. Udrží vás na správné cestě a nedovolí rozpoutat kolotoč emocí nebo myšlenek, které vás budou stát mnoho energie.

  • 8
    Pozorujte, jak se cítíte

Pozorujte, jak se cítíte, když vědomě reagujete. Jestli cítíte, že to nebylo to pravé, zkuste příště třeba něco jiného. Dejte prostor kreativitě.

A rada na závěr. Nesnažte se měnit více věcí najednou, abyste se nezahltili. Hezky jedno po druhém. Držte si lehkost a objevujte hrou, jako jste to dělali, když jste byli malé děti.

Přeji mnoho krásných okamžiků na klidné vlně.

Hana Bartošová
„Věnuji se léčení zvukem (sound healing) a řadu let provázím jógou. Pomáhám lidem objevit jejich osobní sílu a pomocí terapeutických nástrojů obnovit vnitřní rovnováhu a sebeléčebný proces. Ukáži Vám, cestu k Vaší józe a nastolení vnitřního klidu.“ Můj příběh si přečtěte zde
Komentáře